Artur Koks - nezávislý prognostik

Daňového poplatníka potěší zpráva, že se v Karlových Varech lyžuje. Přímo na kolonádu sice ne, ale do okolních uliček navezli sníh, a už se tam může lyžovat. Škoda, že se s tím nezačalo dřív než jsem začal kulhat, ale i tak je to pozitivum, první krůček k získávaní zkušeností se snowdopem.
Mate vás to nezvyklé, dosud neosvojené slůvko? Jde o projekt nahrazení té drahé, špatně fungující a nezajímavé městské hromadné dopravy něčím dynamickým a aktivním. Proč ony zajímavé městské sněhové tratě vymezovat exhibicím několika profesionálů, když protáhnout si tělo by prospělo i řadě našinců? Jde jen o to zavést ony tratě aspoň do nějdůležitějších lokalit a na křižovatky směrů umístit regulovčíky. Obejde se to bez investic, navíc se sníží nezaměstnanost. Zpřístupnění napomůže i to, že provoz nebude omezen jen na lyžaře: klouzat půjde se snowboardy, sáňkami i v papučích.
Nápad na zvýšení efektivity se rýsuje s oteplením: je škoda ty stovky tun navezeného sněhu jen tak po oblevě nechat odtéct. Kdyby se obrubníky chodníků zvýšily jen na na půl metru, dalo by se uvažovat o splavnosti alespoň pro kánoe a kajaky.
Neumannové, čs. olympijskému výboru a hejtmanům ovšem připomínám, že na tenhle projekt mám copyright a chtít ho realizovat, musí mě přibrat do party.

V Ostravě nám konečně starostové naplánovali něco užitečného. Raději však to sídliště nebudu jmenovat, aby ostatní nezáviděli a nechtěli to také. Oč jde? Snad to už teď, kdy jsou tak říkaje kostky vrženy, mohu prozradit: Senioři budou mít SVOJE hřiště!!
Leckdo si řekne - proč ne, a co je na tom vlastně podivného. Jsou hřiště pro děti, pro školáky i vysokoškoláky, obyčejné i exkluzívní, vyhražené gladiátorským profesionálům. Tak proč ne HŘIŠTĚ PRO SENIORY?!
Chvályhodný je tento počin představitelů obce dvojnásobně. Kromě skotačících penzistů se zaraduje i mlčící většina občanů nevlastnících žádné vozidlo: Hřište pro seniory totiž vznikne na místě plánovaného parkoviště (přes hotovou projektovou dokumentaci se naštěstí díky krizi ještě nezačalo stavět). Zbývá už jen dořešit zda pozemek oplotit a povrch vybetonovat, aby se nám do trávníku nebořily berle, a zda vystavět branky na hokej či lavice na mariáš. Jasné je jedno: vstup musí být stejně jako do tramvají MHD po předložení občanky zdarma pro občany nad 70 let.

Před očima vidím heslo
které v průvodu se neslo:
Paroubek a Rath –
návrat před Listopad !
Leč ušlo tady naivnímu davu
že rekvalifikovat lze i slávu
a bez Ústředního výkonného výboru
se nelze dostat nahoru.
A tak třicetikorunu ušetřenou za poplatky
měním za Radegast: bolševici jsou tu zpátky
a v té líté politické řeži
přežijí jen opadákovaní státní manažeři.

Rýsuje se perspektiva hrubě stejná –
šlápnutí do voňavého lejna.
Pak s EU kocovinou po ránu
mít útěchu jen v Koránu.

Takže (s Jiránkem se těžko soutěží):
Hodnotná kniha vždycky potěší!

Tak nám Jiří Hruška, organizátor happeningu Cesta ke svobodě (23. září na Masarykově náměstí v Ostravě na podporu výstavby nové vědecké knihovny) názorně předvedl, co za svobodu považuje. Formou i obsahem. K obsahu možno mít výhrady – holt někoho možná napadne, že když na něco nejsou peníze, musí si to odepřít – nicméně pozitivní je zde aspoň snaha připomínat nutnost vzdělání mas. S formou – tedy reprodukovaným duněním intenzity cca 200 dB v centru zastavěné městské lokality trvajícím neuvěřitelných šest hodin – snad nikdo s dosud funkční inteligencí už souhlasit nemůže.

V rámci uplatňování rozličných práv neškodí připomínat, že svoboda každého končí u svobody toho druhého. A kultura jednání a konání je podmínkou realizace demokratické společnosti.

Kdo dává možnost takhle totalitně znásilňovat veškeré okolí? Radnice náměstí pronajme a už se nestará, co se na povolené akci děje. Máme sice zákon č. 148/2006 Sb., který přípustnou hlukovou zátěž definuje, ale když se nějaký dementní debil rozhodne nízkofrekvenčním duněním „ozvučit“ celé město, nikdo mu to neumí zarazit. Hygiena to změří, policie monitoruje, zarazit to nikdo neumí, takže organizátor snad nakonec dostane pokutu, kterou uhradí z tučného grantu. Na co si to s takovým uplatňováním zákonů hrajeme? Jako by policie měla pokyn postupovat jako při přepadení banky: všichni držet hubu a krok a poslouchat lupiče, protože kdyby snad zasáhli a někoho trefili, měli by z toho jen problémy.

Možná je v tom politický záměr vedoucí k „aktivizaci mas“, aby si prostě lidé častěji vzali zákon do vlastních rukou a policii neobtěžovali. Už se množí zprávy o tom, že nějakého zloděje utloukli poškození k smrti, před časem v Brně penzista šílející z hlasitého kraválu pobodal zpěváka, nedávno nejvyšší soud rozhodl, že k obraně majetku možno použít i zbraně a nástražné systémy.

Teď jen nevím, jak právo ochrany vlastního sluchu vzaté do vlastních rukou v případě dalšího decibelového útoku realizovat: zorganizovat místní obyvatele k polití náměstí močůvkou, unést představitele města a donutit je osobně sledovat celou produkci, nebo obrátit se na myslivce a pod záminkou odstřelu škodné rozstřílet reproduktory? Sehnat nějakou lišku se vzteklinou by nemusel být tak velký problém a špatná trefa se dá omluvit…

Tak nám francouzský president Sarkozy připomenul něco, co jsme znávali od dob Rakousko-Uherska: držet hubu a krok. Předsednictví v EU sem nebo tam, Francie podporuje Palestince (asi nejvíc proto, že USA to vidí jinak), prosadí si svou diplomacii a vy ostatní to laskavě vezměte na vědomí. Nevím ovšem, proč bychom se Sarkozym měli souhlasit.

Zhruba již tři generace podporuje západní Evropa Palestince a podporuje tak trvání neřešitelného konfliktu. Z těchto dotací je ovšem kromě nákupu kalašnikovů a výbušnin hrazeno jen fungování zkorumpované byrokracie. V Palestině je zaměstnání redukováno na více či méně totalitní byrokracii, více či méně totalitní ozbrojence a trhovce. Potraviny se dováží, protože na normální práci už bojovníci za oprávněná práva svého lidu nemají čas a chuť. Zobrazit pokračování »

Tak nám konečně napadlo alespoň pár centimetrů sněhu. Náměstí našich měst, potažená světelným řetězy a osázená svítícími vánočními stromky se ekologům nabízejí jako náhradní kritický terč (kvůli mrhání energií a akceptování tržně-kýčařsko-santovskoamerického pojetí Vánoc). To ovšem jen pro případ, že by se větší počet občanů pozastavoval nad módní stupiditou pořádat lyžařské běžecké závody zásadně jen v lokalitách, kam nutno pro větší vytíženost dopravců sníh dovážet z hor kamiony.

Zobrazit pokračování »

Příroda, provoněná zelení umytou svěžím deštíkem, láká. Teda nás, před monitory a v hospodách vysedávající městské pragmatiky. Mám však pocit, že na politiky, kteří si zeleň vetkli přímo do názvu své strany, to působí jako dva stejné póly magnetu. Odpuzují se. Idejemi, programem, nechuť k radaru bojuje s praxí zůstat ve vládě.

Zeleným prostě chybí sjednocující téma, vůdčí myšlenka, která EKO hnutí zviditelní a podpoří. Mne napadla u TV zpráv, když jsem se sluchátkama na uších (abych eliminoval dunění večerní open-air-techno-produkce) sledoval buldozerování stovek tun plastových odpadků po německé LOVE-PARADE.

Zobrazit pokračování »

Tak tu máme zase stávku. Formálně proti vládním reformám - prakticky však proti těm, kteří narazí na zablokované ulice nebo zamrznou v nejedoucí tramvaji. V Praze si odboráři aspoň nakoupí a zajdou na pivko - kšeft je kšeft, v hospodách se nestávkuje. Nestane se nic: jaksi chybí vůdčí idea, s Paroubkem a Rathem na hrad by neprošli.

Zobrazit pokračování »

Stratég politické konfrontace a sympatizant arabského uplatňování demokracie Paroubek slaví úspěch. Podařilo se mu výrazně polarizovat společnost. Revoluční hesla vykřikují ožebračení odboráři, učitelé a ti z vedení Lékařské komory, kteří ještě nejsou za vodou jako Rath. Proti nim se dá jen tušit mlčící a neorganizovaná entita dosud setrvávající v bludu, že bez práce nejsou koláče (ještě jí nedošlo, že pro ty rovnější je práce eufemismem pro žvanění).

Zobrazit pokračování »

Typicky českou vlastností je nutnost dělat ze sebe chudáka (Moraváků, díky vínu, je víc v pohodě). Patrně mimikry, navlékané dvěma generacemi totality zapříčinily ujišťování, že nic nemáme, nic nevlastníme, do výplaty je daleko a kdoví, jak vyžijeme. Vždycky, když rohlíky (mléko, máslo, vejce i rum) podraží, načapají TV reportéři nějakého obézního odboráře (ještě nehladoví, avšak díky bídě nemá na zeleninu, takže tloustne z nekvalitních uzenin), zfetovaného spoluobčana (šlehnout si musí, vzroste kriminalita) nebo strádající penzistku, která díky soustavnému zdražování nemá na nájem svého čtyřpokojového bytu na Kampě (škoda, že se nezmínila o těch 10 studentech v podnájmu a zapomněla si sundat ten briliantový prsten). Zobrazit pokračování »